Vačnatci

Vačnatci (Marsupialia) jsou nadřádem savců, charakterizovaným svým způsobem rozmnožování, totiž vývojem mláďat ve vaku.Známe 260 až 280 druhů vačnatců. Přibližně 200 z nich pochází z Austrálie a okolních ostrovů. Do nedávna se klasifikovali jako jediný řád. Dnes se dělí do dvou, pěti, nebo sedmi řádů. Toto dělení se dále vyvíjí, zde uvádíme všech sedm navrhovaných řádů.

Charakteristika

Jako savic (až na ptakořitné), i vačnatci rodí mláďata a mají mléčné bradavky k jejich kojení. Na rozdíl od placentálových savců, vačnatci rodí mláďata ve velmi raném stadiu vývoje – v podstatě nedonošená – a místo, aby dorůstala v děloze vyživovaná placentou, krmí se mlékem ve vaku, který typicky mívá pouze samice. Po narození se vyškrábe do matčina vaku a přisaje se k mléčné bradavce. Matka mláďata kojí velmi dlouho, některé druhy až jeden rok. Potomstvo později dosáhne fáze, kdy dočasně opouští vak a vrací se do něj jen pro živiny a tělesné teplo.

Australští vačnatci se při absenci konkurujících druhů specializovali jako masořravci, býložravsi i hmyzožravci. V Jižní Americe se vyskytují převážně vačnatci malé velikosti, většinou druhy stromové, zatímco do Severní Ameriky se rozšířila jen vačice virginská. Vačnatce můžeme nalézt v rozličných biomech. Například v poušti, ale i v deštném lese.

Protože se mládě vačnatce musí vyšplhat k matčině bradavce, má jinak minimálně vyvinuté tělo novorozeněte přední končetiny uzpůsobené daleko lépe než zbytek těla. Nutnost tohoto použití předních tlapek je zodpovědná za daleko nižší schopnost pohybové adaptace vačnatců. Musí jim zůstat chápavá přední tlapa a nemůže se vyvinout v kopyto, křídlo nebo ploutev, tak jako se to stalo u některých placentálů.